top of page

POPIS

Veškerý text je použit z mé ročníkové práce, čerpáno je z mých zkušeností, ze zkušeností chovatelů i zahraničních webových stránek. Čtenáře bych chtěla poprosit o prominutí gramatických chyb, které budu postupně opravovat a odstraňovat. :-)

                                                                                                      !!!!!! PROSÍM TEXT NEKOPÍRUJTE !!!!!

Při prvním pohledu na jakýkoli druh pískomila si všimneme, jeho ocásku. Ať je to osrstěný ocásek klasického pískomila mongolského, dlouhá roztřepená chocholka pískomila veverkoocasého, nebo krátký, holý ocasek pískomila tlustoocasého. Já osobně bych řekla, že je to jeho nějvětší charakteristický znak. Ocásek používají především na udržení balancu, když skáčí, nebo lezou po zavěšených větvičkách. Jako dalším znakem jsou jejich jasné, mandlové oči postranách hlavy. Kulaté oči neodpovídají standardu. Jejich uši na vrcholku hlavy by měly mít tzv. netopýří tvar. Uši by neměli být špičaté a ani moc široké tzv. plachťáky. Srst by měla být lesklá a hebká, né však mastná.(1) Přední tlapky jsou menší s malými drápky. Zadní tlapky jsou charakteristicky protáhlé, to kvůli držení balancu, když se pískomil rozhlíží. Zadníma packama také dokáží bubnovat o zem a to jako výstrahu pro ostatní, že by mohlo být v okolí nějaké nebezpečí. Na břiše pak můžeme najít pachovou žlázu, která je důležitá při rozeznávání jednotlivých členů kmunity, nebo značkování území.

 

HISTORIE

V roce 1935 chytil pan Kasuge u řeky Amur 20 samic a 20 samců pískomilů. Tímto byl zahájen chov pískomilů v Japonsku, USA a v Evropě. Do Charles River Laboratories(2) byl získán pár pískomilů a to v roce 1981 u University v Missouri. Všechny barevné mutace a odvíjely od základního zbarvení Agouti Gold (černooké zbarvení s šedou podsadou a zlatou krycí srstí a černýma konečkama chlupů. Mělo také bílé bříško a bílou vnitřní stranu tlapek. Bylo to přírodní zbarvení, které sloužilo především jako ochrana před dravci. Ačkoliv byl pískomil mongolský oběvěn roku 1930, jeho popularita stoupla až od roku 1960, kdy se stal domácím mazlíčkem a laboratorním zvířetem. Od roku 1967 se začali objevovat i jedinci se spottingem (se znaky).(3) Od roku 1970 se začali objevovat i sněhově bílí jedinci (Hymalien/DTW, Argente cream, PEW, nebo Dove), ale také jedinci černé barvy. Roku 1975 se v Londýnském zverimexu oběvil tzv. Grey agouti (šedý s bílým bříškem).(4) V roce 1978 se narodila úplně holá samička a byla mnohem menšíí než její sestry. Měla růřovou kůži a černé skvrny na zádech. Měla černý ocas, ouška i nohy. Po těle měla jemnou srst. Po několika nakrytích se podařilo odchovat jeden vrh ale mláďata byla normálně osrstěná, pouze nesly matčin gen. O hodně později se pak podařilo odchovat dva holé jedince, kteří pak v 5 a 7 týdnech zemřeli. Vědci nakonec uznali, že bezsrstí jedinci, jsou příliš slabí, aby byli schopni života.(5) Od roku 1980 se objevilo ještě několik nových barevných mutací, zesvětlujících genů (dilute,..) a nevé druhy spottingu.(6) V roce 2007 se objevuje nový typ srsti. Zvířata se rodí menší, jejich srst je jemně zvlněná, lesklá a velmi jemná. Přenos tohoto genu je velmi složitý. Zhruba ve stejnou domu se v Českém Těšíně objevil typ srsti Rex. Gen nemá vliv na velikost, mláďata se rodí střapatá a okolo 5-8 týdne přesrsťují. Jejich srst je lehce kudrnatá a nadýchaná.

 

SMYSLY

Pískomilové mají velmi široké zorné pole, ovšem vidí pouze dvojrozměrně. Velmi rychle zaznamenají jakýkoliv pohyb v jejich okolí. Nedoporučuje se chytat pískomila zvrchu, často pak stejně utečou, protože si myslí, že jste predátor. Nejdůležitějším smyslem pro pískomily je čich. Dle pachu se poznávájí jednotliví členové skupiny. Proto není dobré oddělovat pískomily na delší dobu, aby získali rozličný pach. Také svého majitele dobře rozliší podle čichu a pokud ho jen trochu změní budou opět nedůvěřiví. Čich je taky důležitý co se týče potravy. Sluchem dokáží vnímat i ultrazvuk a je velmi dobře vyvinutý. Slyší až do 60 000Hz. Není dobré je dávat do hlučného prostředí, jelikož jim způsobuje stres a to může mít až katastrofální následky. Jejich orgánem hmatu jsou dlouhé vousky. Pískomil tak pozná, do jaké díry se vejde a kam nikoliv

ETOLOGIE

Pískomilové žijí ve skupinách čítajících přibližně 20 jedinců. Množství samic je asi dvakrát až třikrát vyšší než množství samců. V komunitách se vytvářejí složité sociální vazby. Každá sociální skupina je vedena alfa samcem, jenž se od ostatních odlišuje většími tělesnými proporcemi. Pískomilové budují rozsáhlé labyrinty podzemních chodeb 0,4 – 0,6 m pod povrchem země, s vnitřním průměrem tunelu 4 cm. Podzemní stavba má jednu hnízdní komoru sloužící k přebývání zvířat, kam si nosí rozličný stavební materiál – stébla trav a drobné větévky vhodné ke stavbě hnízda. Součástí podzemních cest jsou většinou i dvě zásobní komory k uchovávání potravy. Pískomilové vykazují výrazné teritoriální chování. Rozsah teritoria jedné sociální skupiny zaujímá plochu od 320 do 1550 m2, přičemž rozloha teritoria je podle nejnovějších vědeckých výzkumů pravděpodobně závislá na tělesné konstituci alfa samce.

Dlouhý ocas napomáhá pískomilům udržovat dokonalou stabilitu těla. Rovněž v případě nebezpečí slouží, podobně jako u některých plazů, ke zmatení nepřítele tím, že se oddělí od těla a odvede tak pozornost pronásledovatele. Na rozdíl od plazů se však již nikdy znovu neobnoví.

Tito drobní hlodavci stráví v přirozeném prostředí mnoho času průzkumem okolního terénu a sháněním potravy. Jsou velmi pohybliví a čilí, dokážou vyskočit do výšky až 50 cm. Na rozdíl od ostatních savců a zejména hlodavců jsou aktivní ve dne i v noci. V nejteplejších a nejchladnějších denních dobách tráví čas spánkem ve svém hnízdě. Tento stav jim zabezpečuje uchování energie. Tělesná aktivita je rovněž omezena v nejteplejších a nejchladnějších obdobích roku. Dokonce se toto chování projevuje i v zajetí, kdy pískomilové vykazují určité známky snížené denní i roční aktivity. Pískomilové se běžně dožívají stáří tří let, ale výjimkou není ani pět až sedm let starý jedinec.

PŘÍBUZNÉDRUHY

Kromě nejznámějšího pískomila mongolského (meriones unguliculatus) zde máme podčeleď Gerbillinea a ta čítá až 70 druhů rozdělených do 13 rodů. Zde si předtavíme pár nejznámějších:

 

  • Pískomil Afghánský (Meriones Zarudnyi)

  • Pískomil Arabský (Meriones Arimalius)

  • Pískomil Bledý (Gerbillus Perpallidus)

  • Pískomil Buxtonův (Meriones Sacramenti)

  • Pískomil Dahlův (Meriones Dahli)

  • Pískomil Hedvábný (Meriones Crassus)

  • Pískomil Jižní (Meriones Maridianus)

  • Pískomil Královský (Meriones Rex)

  • Pískomil Menší (Meriones Nanus)

  • Pískomil Perský (Meriones Persicus)

  • Pískomil Pouštní (Meriones Hurrianae)

  • Pískomil Rudoocasí (Meriones Libycus)

  • Pískomil Shawův (Mariones Shawi)

  • Pískomil Saharský (Gerbillus Gerbillus)

  • Pískomil Tamaryškový (Meriones Tamariscinus)

  • Pískomil Tlustoocasí (Pachyuromys Duprasi)

  • Pískomil Tlustý (Psammomy Obesus)

  • Pískomil Tristramův (Meriones Tristrami)

  • PískomilVeverkoocasí (Sekeetamys Calurus)

  • Pískomil Vinogradovův (Meriones Vinogradovi)

V DIVOČINĚ

V přírodě žijí ve „smečkách“ maximálně o 20 členech. Vyhrabávají si dlouhé  podzemní nory, ve kterých žijí. Samečci by měli vážit 80-110 gramů a samičky 70-100. Živí se semeny a přebytky si ukládá do nory. Je rozšířen ve východní Asii. Žije v poušti Gobi, kde v zimě teplota klesá až na -40°C, v létě naopak vystoupí až na 50°C. Žije mírumilovně v rodinných svazcích, ale musí-li bránit své teritorium dokáže neúprosně bojovat. Vyskytuje se ve skupinách s komplexní sociální strukturou a přísným hierarchickým uspořádáním. Stejně jako třeba u vlků, je i u pískomilů Alfa pár, který se smí rozmnožovat. Alfa samec se sice může pářit i s ostatními samicemi ve smečce, ale Alfa samice má právo mláďata po narození usmrtit. Staví si rozvětvený systém nor hlubokých 150 cm až 5m.

V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ

V domácím chovu se doporučuje sudý počet (2,4,6, …), ale vždy minimálně dva jedince. Pískomil je hodně společenský a potřebuje proto kamaráda, ať už to je rodič s potomkem, sourozenci nebo i nepříbuzní jedinci. Důležité ovšem je koupit je ve stejnou dobu a dát současně do nového prostředí. Tak se dá předejít rozbrojům a hádkám o teritorium. Pro začátečníky je lepší koupit dva jedince stejného pohlaví, než pár. Předejdete tak problémům s nechtěnými mláďaty a následnému rozdělování do dvou klecí. Minimální rozměry pro ubikaci jsou 60 x 40 x 30 (délka x šířka x výška). Více v části Ubikace. Pískomila nikdy nechytáme za ocas, v případech kdy to nejde jinak jedine za kořen ocasu. Pokud pískomila chytnete za špičku zachová se defenzivně a podobně jako ještěrka svleče kůži na ocase. Pak by mohly vzniknout problémy a pískomil by mohl i onemocnět z infekce v otevřené ráně.

CHOV

NEŽ SI POŘÍDÍME PÍSKOMILA

Než si vůbec domů přineseme svoje nové parťáky, je potřeba si položit pár otázek a zjistit jestli je pro nás pískomil vhodný.

  • Jedním ze základních a nejdůležitějších věcí je potřeba vědět, že pískomilové se musí chovat minimálně po dvou. Tím, že máte pískomila samotného mu zaděláváte na hodně problémů. Pískomil může začít kousat, mít psychycké problémy, nebo spoustu až nebezpečných zlozvyků.(7) Mohou být ovšem i vyjímky, ale vy mu nikdy nemůžete 100% nahardit parťáka. Pískomilové si navzájem čistí kožíšek, spí spolu, hrají si a spoustu dalších věcí, které jim jako člověk nedokážete nahradit.

  • Jako další bod bych chtěla zdůraznit, že je potřeba si načíst potřebné info z ověřených zdrojů. Můžete kontaktovat například nějakou chovatelskou stanici.(8) My si zde vašak všechny základní body rozepíšeme. Je důležité znát především jak sprývně krmit, co je pro něj jedovaté a co je nezbytné, jak velká bubikace je potřeba. Co je pro něj nebezpečné, co je potřeba zajistit. Co dělat v případě nemoci atd.

  • I když je pískomil jen malá myška, tak i ona potřebuje váš čas. Čím více se jím budete věnovat tím lépe budou socializovaný a mazlivější. Minimálně se doporučuje půl hodinky denně.

  • Jste schopni se o něj postarat a zaplatit léky v případě nemoci? Hodně lidí bere pískomila jen jako myš a nezatěžují se s chozením na veterinu. Ale i pískomil je živý tvor, který toho veterináře potřebuje. Je dobré se nejprve poptat nějakého chovatele a ten vám rád poradí, zda to zvládnete vyléčit sami, nebo jestli je potřeba zásah veterinárního lékaře.

  • Jste připraveni se o ně starat po celý jeho život? Pískomil žije průměrně od 3-5 let. A z velké části ho můžete ovlivnit vy. Záleží kolik mu dopřejete pohybu, v jakých bude podmínkách, jak budete krmit,...

  • Pískomil také není zvíře pro každého, proto je opravdu dobré to nejdříve zvážit a pobavit se o nich s chovatelama a na vše se poptat ať víte do čeho jdete.

  • I takovéto malé zvíře potřebuje někde bydlet, něco žrát,... To také něco stojí a pokud chcete krmit kvalitně vyjde vás to na pár stovek za půl rok.

 

Pokud máme 100% zajištěny všechny otázky je dobré si už předchystat několik věcí.(9) Tím myslým dostatečně velkou ubykaci s podestýlkou, hračky, krmení, pítko, a především dostatek času.

 

A kde že si pískomila pořídím?

Nejlepší co můžete udělat je, že zkontaktujete několik chovatelů, a zeptáte se jaká mají volná miminka. Řeknete jim svoje záměry a co byste rádi a každý vám rád nabídne pískáčky co má k dispozici. Je dobré si nachystat i fotografii nachystané ubikace a poslat ji chovateli, aby věděl kde bude pískáček bydlet a popřípadě jste doladili nějaké detaily.

 

CHOVATELSKÉ STANICE x ZVEIMEX x DOMÁCÍ CHOV

Řekla bych, že je to asi nejpokládanější otázka, příčina drsných hádek a rozbroje názorů tu budou na toto téma pořád. Ráda bych to shrnula jak to vidím svýma očima.

Když vám člověk řekne, že naco papírovýho pískomila stejně ho mám jen na mazlíka. To že máte pískomila z chs neznamená jen že má papíry že je to nějaká nobl myš. Je to důkaz toho že se pžedpokládá dobré zdravý, vyrovnaná povaha a že to bude ochotný parťák. Teď bych ráda rozebrala každou skupinu zvlášť a zdůraznila klady a zápory.

 

  • Chovatelská stanice- Jsou vybráni dva jedinci s ověřeným chováním, 100% zdraví (bereme s rezervou, nikdo není nikdy 100% zdraví) a má předpoklady mít dobré a vyrovnané potomstvo. Malým pískáčkům se chovatel věnuje už od malinka a snaží se je učit nebát se ruky, zvykat si na různé zvuky a učit ho, že my jsme jeho přátelé a ne něco co ho chce sežrat.

 

KLADY    - máme vyrovnanho pískomila

                - nekousavého a nelekavého

                - předpokládáme dobré zdraví a dlouho letost

                - ochočování netrvá tak dlouho (snadno se získává)

                - víme co máme doma za zvíře a známe jeho předky

                - jsme si 100% jisti pohlavím

                - …

ZÁPORY - snad jen to že jsou mezi náma i chovatelé, co to kazí a nesplňují všechny požadavky, je tedy dobré kontaktovat více chovatelů a posoudit sám.

 

  • Zverimex- Neříkám že všichni, ale většina pískáčků se do zverimexu dostane z množíren, kde máte minimálně 20 mískáčků v krabici 10x30 a mnohdy ani to ne. Ta „šťastnější“ nešina se tam dostává z neudaných domácích vrhů, nechtěných vrhů (po té co si někdo koupil samici a samce ze zverimexu). Často trpí na choroby ať už vrozené, nebo získané ve zverimexu. Lidi si berou zvířata ze zverimexu „protože jim je jich líto“ . Ano, jim pomůžete, ale na jejich míto přijdou další chudáci a tak se koloběh opakuje. A proto když už ze zveráku tak je potřeba ho pořádně prohlédnout a zkotrolovat pohlaví.

Nechci tvrdit že VŠICHNI jsou nemocní a zdegenerovaní, jsou tam u iplně zdraví a úžasní mazlíci, ale toto se opravdu stává velmi z řídka

 

KLADY     - Jen malé procento jsou bezproblémový a zdraví

                 - Někdy se oběvjí prckové i z chovatelských stanic, aby se dostali

                   mezi lidi a    zdraví jedinci

ZÁPORY - Prodavači většinou ani nepoznají správné pohlaví a často se stává, že dostanete samce a samici, co že asi nejhorší varianta vůbec. Oba mohou trpět na vrozené vady, které se pak šíří dál. Bohužel lidé co toto nepochopí tvrdí jak jse to strašně super že mají miminka, ale nedělá to dobře ani samici a ani mladým.

                 -  Většinou mají vrozené vady, a nebo i nemoci

                 -  Brzká úmrtnost

                 - Koušou a jsou nervozní

                 - Špatně se ochočují

                 - ...

 

  • Domácí chov- u domácícho chovu rozlišujeme asi tři základní kategorie a to rodiče zverák a chci mladé, nechtěné mladé a neoficiální chovné stanice.

Jak už jsem zmínila, není dobré množit zveráková zvířata a proto když chcete dělat mladé je dobré to konzultovat s chovatelkama a ty vám dají nepříbuzný páreček. Co se týče nechcěných mláďat. Těm předejdete zase když si pořídíte dva stejného pohlaví z ChS. Nyní se dostáváme k NChS. Existují NChS co množí a které nedoporučuji a NchS co se chovem opravdu zabívají na plný plyn, co komunikují s chovatelkama a jsou jako ChS, ale pouze nemají zaplacené členství. Každá ChS vám ráda doporučí i kvalitní NchS, ze které si pískáčky můžete vybrat.

 

KLADY    - existují i kvalitní domácí chovy ze kterých je dobré brát

                - kvalitní chov vám vystaví výpis předků (VP)

                - …

ZÁPORY - pokud natrefíte na nekvalitní chov, může to mít následky jako si

                 pořídit pískáčky ze zveráku

                - mohou se objevit genetické vady (většina domácích chovů

                  genetiku nehlídá)

                - ...

VEZEME SI PÍSKOMILA DOMŮ

Především bychom měli mít nachystanou klec. Klec by neměla být malá a
nízká. Musí být dobře větratelná a měla by obsahovat hodně poliček a dřeva ke kousání a lezení. Podestýlka by měla být neprašná (Asan, hobliny, …) Co se týče krmení, je dobré ho namíchat se vzorkem od chovatele, aby nepřešli hned na úplně nové. Mohli by mít pak zažívací potíže. Ubikace i krmení je více popsané v následujících kapitolách.
Vybrali jsme tedy vhodnou chovatelskou stanici a domluvili se s chovatelem
na místě předání. Na cestu s sebou si nachystáme vhodnou přepravku a do ní dáme vrstvu podestýlky. Na přilepšenou vložíme toaletní papír, nebo kapesníčky a na ně několik ruliček od toaletního papíru. Pokud budeme převážet pískomily za zimy, doporučuji přepravku zabalit do deky a vložit do nějaké kabele.(10) Chovatele se můžete ještě zeptat osobně na nějaké detaily. Měl by vám předat potřebné papíry a vzorek krmení.
Když přijedeme domů, otevřeme přepravku a necháme, ať si pískomilové
sami vylezou do nové ubikace. Pokud se jim nechce, tak je samozřejmě vyndáme ručně. Je dobré je prohlédnout, zda si po cestě nezpůsobili nějaké zranění. Taky byste jim měli nechat nejméně den na aklimatizaci. 
Pokud se nám pískomilové už zabydleli, je na čase, aby si začali zvykat na vaši ruku a pach. Pískomilové z chovatelských stanic si zvykají opravdu rychle a nebývá problém. Po kleci je nikdy nehoníme. Pokud nám sami nevlezou na ruku, je dobré je navést do kouta a nastavit mu z dlaní mističku. Většinou to rychle pochopí a vleze do ní. U pískomilů ze zverimexu většinou bývá větší problém. Hodně se bojí a může i kousnout. Je tedy potřeba dávat větší pozor.(11)

SEZNAMOVÁNÍ-ČLOVĚK + PÍSKOMIL

Tento proces je důležitý zahájit již u malého pískomila u chovatele, kde se
narodil. Dále to ovšem záleží jen na Vás, kolik tomu budete věnovat času a jaký k tomu budete mít přístup.
Co se týče povahy pískomila, závisí na několika faktorech:

  •  na povaze rodičů

  •  na místě a prostřední ve kterém se narodil

  •  na výživě matky i ho samotného

  •  na přístupu chovatel

  •  a další …

Prvním krokem je, aby si pískomil zvykl na vaši ruku. Aby zjistil, že mu ruka neublíží. Na otevřenou dlaň si nasypeme jeho oblíbenou potravu (ovesné vločky, … ) Necháme ji položenou na podestýlce a necháme ho, ať si sám přijde vzít. Později s ní můžeme začít pohybovat, a následně přidat i druhou ruku a pohladit ho. Pokud se neučí chodit na ruku, můžeme ji i s pískomilem vytáhnout. Nejprve jen na chvíli a hned ho vrátíme a dáme mu nějakou mňamku. Brzo pochopí, že pokud se nechá vzít, tak dostane něco dobrého. Nesmíme ho nikdy honit po kleci. Začal by se zase bát ruky a to my nechceme. Můžeme ho jako by nahnat do rohu jeho ubikace a z rukou udělat mističku a nechat ho si tam skočit. Pokud máme pískomila, který po ruce útočí a bojí se ji. Vrátíme se k prvnímu kroku. Pokud se bojíte, že pískomila v ruce neudržíte nebo neudržíte více pískomilů naráz, můžeme dát do ubikace hrníček, do kterého si vlezou a vy jej můžete pak vytáhnout. Vše ale záleží na jeho povaze, některým toto trvá jen pár dní a jiným i několik týdnů nebo měsíců.

SEZNAMOVÁNÍ-ČLOVĚK + PÍSKOMIL

Pískomil je velmi společenské zvířátko - nesmí být sám. Nejlépe spolu vycházejí pískomilkové, kteří se znají už od mala - rodinný kruh. Pokud ale chcete dát dohromady dva jedince, kteří se ještě nikdy předtím neviděli, musíte s nimi absolvovat poměrně dlouhý proces seznamování. Nikdy nesmíte dát cizí pískomily hned k sobě!! Jsou silně teritoriální a každého cizího jedince berou jako soka a slabší jedinec zemře v boji. K seznamování pískomilků je ideální pletivo napříč klecí/teráriem. Pletivo z oceli, nebo čehokoliv, co nerozkoušou a neublíží jim to. Musí mít taky mezery na míru. Nesmí skrz ně prolézt! Také nesmí být ani kousek volného místa po stranách, nahoře nebo dole... Touha zabít soka je mnohdy velmi silná a myšáci pro smrt druhého udělají cokoliv. Pořídit tedy takové pletivo je dost o přesnosti, musí být vyrobeno opravdu přesně na míru. Takové pletivo vám udělají v každém železářství nebo postačí i šikovný domácí kutil. Každou myšku dáte na jednu stranu a každý den je přehazujete z jedné poloviny do druhé. Účelem je to, aby si zvykli na pach druhého. Jakmile už u pletiva oba leží spolu, nijak agresivně na sebe neupozorňují, můžete je dát k sobě. Prvních pár hodin je ale ještě raději pozorujte. Tento proces je individuální, většinou trvá kolem těch 14 dní, ale může se to protáhnout až na několik měsíců. Existují ještě další metody, ale tahle je nejpoužívanější. Dá se pak také přímo informovat u chovatele.

ZÁSADY SPRÁVNÉHO ROZMNOŽOVÁNÍ

Nikdy se nesmí dát dva jedinci s těmito prvky:


1. REX x REX
Gen pro rex srst je Rere. Při zkřížení těchto dvou pískomilů ale vzniká gen ReRe, což mláděti působí nadměrné vypadávání chlupů (vylínává na některých místech na těle) a malý a nepěkný vzhled. Těmto potomkům se říká Double rex.


2. ČERVENOOKÝ PÍSKOMIL x ČERVENOOKÝ PÍSKOMIL
Červenooká zbarvení (např.: lilac, dove, PEW, Argente golden,...) mívají obecně ve vyšším věku problémy se zrakem. Kdyby se dali dohromady, mláďata by měla se zrakem ještě větší problé -> vypadávají jim řasy a s tím je spojen zánět spojivek.



3. EXTREME WHITE x WHITE PAWS
Extreme white je barva, u které převažují znaky nad původním zbarvením. White paws je barva pískomila, který má bílé tlapky, "mléčný pupík" a nemá znaky na hlavě a na ocásku. Oba nesou gen Sls, vznikl by tedy dvojitý gen SlsSls. Vzniká tedy jedinec zvaný Rumpblack. Jsou skoro úplně bílí, jenom na malém kousku těla mají původní barvu. Umírají průměrně do 6. týdne života na zúžené tlusté střevo. Tohoto jedince se zatím povedlo dochovat maximálně do 11. týdne života.


4. SPOTTING x SPOTTING
Tato kombinace je smrtící. Bez ohledu na velikost a odlišnost znaků. Geny pro spotting jsou Spsp. Při spojení vzniká gen SpSp, kvůli kterému se mláďata vlastně ani nenarodí, jsou totiž vstřebána v děloze matky. Matku to velice zatěžuje a vyčerpává!

(1)Mastná srst může naznačovat nějaké zdravotní problémy, špatnou stravu, nebo nedostatečné koupání v písku pro činčily.

(2)Laboratorní společnost, založena 1947, zabívající se vývojem léků a lékařského vybavení a je největším dodavatelem laboratorních zvířat.

 

(3)V genotipu označován jako Spsp. Bývali to především znaky typu pied, se kterými se už v dnešní době moc nesetkáváme.

 

(4)Gen „g“ dal také vzniknout zbarvení Slate.

 

(5)Gen se nazýval „hr“

 

(6)Začali se objevovat znaky s více než 90% bílé. U pískomilů se ale projevujevují vady jako hluchota, hyperaktivita. Samičky tohoto zbarvení pak mívajé problémy s odchovem mladých, protože je neslyší. Dále se objevuje. Objevují se jedinci s tečkami za krkem, nebo na zádech, či pouze s bílými tlapkami (u zbarvení black-SLS + )

(7)Pískomil se například může neustále točit dokola, narážet hlavou do stěn akvárka. Bude nesociální a většinou umírají mnohem dříve.

 

(8)Seznam ChS najdete na www.czpk.weebly.com

 

(9)Více rozepsané v následujících kapitolách.

(10)Je možné si nechat zhotovit vak přímo na míru přepravky

​

(11)Pokud se bojíme vzít je hned do ruky, je dobré třeba nastavit misku nebo větší hrnek s pamlsky a
nechat je, aby si do ni/něj vlezli sami.

bottom of page