OFICIÁLNÍ CHOVATELSKÁ STANICE PÍSKOMILŮ MONGOLSKÝCH

   Onemocnění chrupu u hlodavců je ať už chceme nebo ne opravdu jeden z nejčastějších problémů se kterýma se můžeme u této skupiny setkat. Jak všichni dozajista víme, zuby hlodavců neustále dorůstají a je nutné jejich pravidelné obrušování. Zuby jsou uzpůsobeny k tomu, aby se sami o sebe obrušovaly navzájem, ale pokud tomu tak není, dochází k malokluzi, což je nesprávné obrušování (nejčastěji způsobené podáváním špatného krmiva, především nedostatkem sena). Ale v dnešní době, kdy hlodavce chováme doma a produkujeme stále další a další mláďata se může problémovost se zuby přenášet i geneticky.

   Hlavním problémem je ten, že si majitel zvířete většinou problému nevšimne včas a než začne problém řešit je buď pozdě, nebo má opravdu štěstí a může se společně s veterinářem zuby pokusit vrátit zpět do jejich správné podoby.

 

Jak by měl vypadat správný chrup hlodavce

   U správného chrupu by měly řezáky navazovat na sebe. Vrchní řezáky by měli být před spodními řezáky. Stoličky by měly být stejně dlouhé a mít charakteristický sklon třecí plochy.

Nejčastější poškození

Řezáky na sebe tlačí v opačném směru. Vlivem přerůstání stoliček, kdy se v přední části vrchní zuby obrušují více jak spodní a v zadní části se více obrušují spodní zuby, dochází k posunu čelisti a spodní řezáky se dostanou před vrchní, což znemožňuje obrušování. Řezáky přerůstají cca 5-6 týdnů, než je úplně znemožněno hlodání. Stoličkám to trvá cca půl roku.

 

Příznaky naznačující problém

   Mezi prvními pozorovatelnými příznaky můžeme vidět slinění. Můžeme si všimnout slepené srsti okolo tlamičky (ne však u všech hlodavců). Jedinec může často vyplazovat jazýček, a pohybovat (až trhaně) hlavou. Toto je ale například u malých hlodavců jako je pískomil, křeček nebo myš těžce pozorovatelné. Proto dalším náznakem, kterého si můžete všimnout je výtok z nosu, nebo očí. Kořenový systém zubu hlodavců je opravdu silný a rozvětvený. Pokud zub přerůstá, jeho vnitřní schovaná část ho vlastně kopíruje i zevnitř a tím může začít dráždit například slzné kanálky, nebo samotný oční systém. Jako další můžeme zpozorovat bulky různých velikostí, tzv. abscesy*, v oblasti čelisti, krku, oka i uvnitř dutiny. Zda se jedná o absces zjistí veterinář snadno a to punkcí**, nebo takzvanou tenkojehelnou aspirační biopsii***. Největším ukazatelem, podle kterého většinou začne chovatel své zvíře řešit je to, že začne rapidně hubnout.

   Jelikož pokřivené, nebo přerostlé zuby hlodavce v tlamě bolí, odmítá žrát. Zuby ho nemusí ani bolet a mohou být pokřiveny tak, že potrava nemůže dále procházet do jícnu.

 

Přerůstání zubů

   Zuby můžou přerůstat z různých důvodů a můžou přerůstat do všech směrů. Můžeme si tu rozdělit takové to základní a nejčastější přerůstání, se kterým se můžeme setkat.

 

• Horní a spodní řezáky

    Tyto zuby navzájem spolupracují ve svém vzájemném obrušování. Přední část tvoří tvrdá sklovina. Zadní část zubu zase měkká zuboviny. Pokud zuby fungují jak mají, navzájem se při pojídání stravy krátí a tím nemůže dojít k jejich přerostení. Právě na úpravu a prevenci před nadbytným růstem se podávají dřevěné okusy.

   Část zubu která je schovaná v lebce, kopíruje tvar zubu, který můžeme vidět venku, proto čím více se kroutí zuby venku tím víc dráždí špatný růst zubu vnitřní část. Pokud přerůstají řezáky, hodně často pozorujeme výtok (žlutý, červený, bílý,...) z očí (oka) nebo nosu. Abscesy v přední části tlamy a v oblasti očí. Všimnout si můžeme pootevřené tlamy, slinění, nebo že jedinec přestal ohryzávat okusy, nebo vybavení ubikace. Pokud máme jedince, kterému přerůstají pouze řezáky a stoličky má v pořádku, máme dvě správné možnosti jak o zuby pečovat (bereme fakt, že jsou zuby křivé a přerostlé).

 

1) vytržení=> Provádí se u větších hlodavců jako je králík, vyjmečně morče,...

U malých zvířat jako je například pískomil by se nikdy nepodařilo

vytrhnout celý pár zubu i s lůžkem, aby se zabránilo jeho dalšímu

růstu. Provádí se v celkové anestezii.

 

2) zbroušení=> Zbroušení, nebo uříznutí je nejvhodnější forma jak zkrátit přerostlé zuby. Využívá se jak u malých hlodavců tak i u těch větších, pokud jsou zuby rovné a je tu možnost, že se zase budou sami obrušovat, nemusí se trhat a pouze se nastaví tvar a velikost do správné formy. Zbroušení se může provádět v celkové anestezii, pokud je to zvíře, které by majitel neudržel v klidu. Ale lze zuby zbrousit i za plného vědomí. Ovšem čím více se zuby brousí (čím častěji) zub začne přibírat na tvrdosti a tloušťce. Spodní řezáky jsou 2-3x delší než horní a pokud chceme zuby pouze zkrátit, musíme na to myslet, jinak zvířeti nepomůžeme.

 

STŘÍHÁNÍ KLEŠTIČKAMI SE NEDOPORUČUJE!!!

• Kleště většinou hejbnout celým zubem i v lůžku, následně mohou zuby bolet a otíkat okolní tkáně.

• Zub je pak většinou ustřihnut křivě

• Zub kleštičkama nejde zkrátit úplně u dásně

• Může to vést k zlomení, nebo naštípnutí zubu

 

 

• Stoličky

   Ke stoličkám je opravdu špatný přístup a jejich broušení a zkracování se dělá většinou v úplné anestezii. Stoličky mohou vytvářet mezi sebou takový „most“, který může způsobovat, že potrava není schopna dále pokračovat do jícnu. Zvíře díky tomu hubne a nedokáže se najíst. Takto přerostlé stoličky pak většinou stejně rostou i směrem do čelisti, kde nejčastěji způsobují právě zmiňované abscesy. Stoličky vrůstají do kosti a je téměř nemožné je vytrhnout, proto se volí metoda broušení. Při vytržení stoličky by mohlo dojít k poškození celé čelistní kosti, kterou prorůstá.

 

Prodlužování kořene

   U přerůstajících zubů se jako se sekundárním problémem můžeme setkat s tzv. přerostlým kořenem. Kořen zubu pokračuje ve svém růstu a může tak zasahovat například u horních zubů až do dutiny nosní, nebo do oční části, jako jsou slzné kanálky. Následkem pak může být výtok z nosu a očí, vytvářejí se abscesy a další otoky. V horším případě pak může dojít i k vytlačování oční koule následkem tlaku otoku tkáně.

 

Fraktura zubů

   Zuby hlodavců jsou opravdu tvrdé, ale i tak může dojít k jejich zlomení. Nejčastěji ke zlomenině dochází při okusování tvrdých věcí, okusování mříží klece, nebo často u činčil při pádu z výšky. Hned na začátku je nutný udělat rentgen, kde se ukáže jak moc je zub poškozený, kam prasklina pokračuje, nebo třeba jaká část zůstala v dásni pacienta. Nejbolestivějším místem je dřeň zubu, proto když dojde k jeho odhalení, je nutné zub zajistit krytkou i z důvodu zanesení infekce do zubu. A zde nám zase nastává situace, kdy se nebude moc poškozený zub(y) správně obrušovat a nastane přerůstání. Proto je nutná pravidelná kontrola a pravidelné zabrušování, aby až poškozený zub doroste, bylo vše zase v pořádku a zuby se o sebe mohly dále obrušovat.

   Někdy se stává, že zub, který začíná znovu dorůstat bude růst deformovaně. V tomto případě je nutné jej správně zbrousit a udržovat jeho tvar.

 

Porucha vitamínu C

   Nejčastěji se projevuje u morčat a mladých jedinců. U morčat se vitamín C nedokáže sám syntetizovat. Podílí se především na tvorbě kolagenu a na imunitním systému. Příznaky hypovitaminózy můžeme pozorovat nejen na zubech, ale projevuje se také špatným hojením kůže. Dochází k problémům se svaly a kostmi (především u mladých jedinců), ke krvácení z dásní, nebo celkovou ztrátou a lámavostí zubů. Ty to příznaky mohou způsobit výtoky z nozder a očí, nechuť k jídlu či špatnou kvalitu kůže.

Doporučuje se podávat zelenina jako rajče, zelí, salát, popřípadě doplňky stravy v podobě kapek, nebo tabletek.

 

Jak předejít malokluzi

   Seno je nejdůležitější složkou, jak předejít přerůstání chrupu. Seno nutí hlodavce stále žvýkat a tím se zuby třou o sebe a tedy se obrušují. Je důležité především pro zadní stoličky. Stejně tak se doporučují podávat ke krmení pelety. I z hlediska celkové výživy. Hlodavci jsou opravdu vybíravá a v jídle konzervativní zvířata. Pokud jim podáváme směsky (především ty nevhodné ze zverimexů), často si budou vybírat pouze to co jim chutná a nedostanou tak potřebné živiny. Pelety obsahují směs všech potřebných složek a tím pádem si hlodavec nemůže vybírat jen to co mu chutná. Samozřejmě můžeme k peletám podávat pamlsky. Někdy se stává, že pelety hlodavce omrzí a přestane žrát úplně, je tedy dobré pelety po nějakém měsíci střídat (pokud vám nastává problém, že zvíře pelety přestane žrát).

   Dále je určitě důležité podávat okusy v podobě větviček z ovocných stromků, vrby a podobně. Větvičky obsahují vitamíny, které zvíře určitě uvítá. Navíc větvičky z každého stromku chutnají jinak a tím můžete pro vašeho mazlíčka připravit rozmanitou zábavu. Rozhodně se nedoporučuje podávat větvičky z jehličnatých stromů. Jsou hodně aromatické a mohou vyvolávat silné alergie.

   Co se tvrdého chleba týče. To že se tvrdým pečivem obrousí stoliček je mýtus. Tvrdý chléb pomůže leda na hlodáky. Není ale vhodný pro všechny typy hlodavců. Chléb z obchodu obsahuje sůl a další složky, které nejsou úplně vhodné. Proto je lepší třeba podat tvrdou zeleninu jako je třeba mrkev a obrušování stoliček přenechat senu, trávě a bylinkám. Jen tyto složky nutí hlodavce žvýkat díky čemuž vytváří pohyb stoliček, který zapříčiní správné obrušování

 

Dokrmování postižených jedinců

   Bez předních hlodáků se zvíře uživí naprosto bez problémů. Ovšem pokud má špatné stoličky, nebo ho zuby bolí a odmítá jíst tak nemá jak potravu zpracovat. Proto je někdy potřeba naše pomoc. Existuje spousta různých přípravků na dokrmování, ale mně se nejvíce osvědčila směs, kterou si doma připravuji sama.

Základní složkou „kaše“ je rodicare instant. Ten se rormíchá ve vodě, nechávám ho řidší, protože do něj přidávám ještě další složky. Jako další přidávám ovesné vločky. Ty jsou lehce stravitelné a rozpustná vláknina v nich udržuje stabilní hladinu krevního cukru a reguluje cholesterol v krvi. Najdeme v nich vitamíny B1, B6, a vitamín E. Obsahují hodně tuků, takže jsou pro hubnoucí jedince optimální. Další složkou v krmné kaši jsou rozdrcené pelety pro činčily. Činčila je náročné zvíře na krmení a potřebuje pouze vysoce kvalitní pelety. Používám pelety Berkel Futter s příměsí bylin, které jsou bohaté na přírodní beta karoten, biotin (pro srst), vlákninu, a působí proti tukové degeneraci. Celkově jsou pelety obsahují vojtěškovou moučku, pšeničné otruby, sladový květ, ječmen, ovesné otruby, extrahovaný sojový šrot, melasu, melasu z cukrové řepy, len, lignocelulozu, uhličitan vápenatý, DL-methionin a různou směs bylin. Nejvíce nalezneme vitamín A, D3, C, E, zinek, železo a další. Jako další služku přidávám pšeničné klíčky, drcené hrachové a kukuřičné vločky a někdy drcenou vojtěšku. K této krmné dávce lze přidávat i glukopůr na dodání potřebné energie.

   Jako další doplněk stravy se dá použít hamánek, který je dostupný v každém obchodě. Zde je ovšem potřeba dávat na množství cukru, aby vám korespondovala s krmnou dávkou.

   Cca jednou nebo dvakrát týdně podávám domácí ovocno-zeleninovou pastu. Můžeme použít zeleninu a ovoce vhodné pro danného hlodavce. Často to ještě rozděluji na pastu ovocnou a čistě zeleninovou. Zeleninu nebo ovoce nastrouháme na jemnou kaši. Do kaše přidáte mleté ovesné vločky (prášek) a přidáte bílý jogurt. Tuto pastu pak plním do stříkačky, nebo do malých zavařovaček a podávám po lžičkách. Uchovávám ji v ledničce a před podáním nechám ohřát na pokojovou teplotu, nesmí se podávat studená, zvířeti by nebylo dobře.